Vila Františka Diepolta

Vila stojí na nároží Štemberovy a Diepoltovy ulice, v sousedství pozemku slavnější Lexovy vily od Otakara Novotného (1908–1909). Blízkost obou domů není náhodná: majitele pozemků spojovaly příbuzenské svazky. František Lexa i František Diepolt učili na rakovnické reálce.

František Diepolt se narodil 3. října 1889 v Rakovníku č.p. 62 jako syn obuvníka Martina Diepolta a Marie, roz. Koutecké. Na reálce učil od roku 1918. Patřil k předním osobnostem města: položil základy městské hudební školy, byl činný v kulturním životě a v sokolské župě rakovnické, jíž se stal starostou.

V prosinci 1927 požádal pražského architekta Jaroslava Rösslera o projekt vlastního domu. Rössler (1886–1964), žák Jana Kotěry a Friedricha Ohmanna, se v Rakovníku zviditelnil už v roce 1924 soutěží na obchodní školu a dalšími stavbami ve městě i na Křivoklátě. Stavitelsky se na vile podílela kancelář Františka Donáta, mistra zednického — téhož stavitele, který o dvacet let dříve provedl Lexovu vilu.

Povolení k obývání nově postaveného rodinného domu na pozemcích č. kat. 3380/1 a 3381/1 při tehdejší okresní silnici Křivoklátské udělilo město po komisijním šetření 24. října 1928. Domu bylo přiděleno číslo popisné 999/II.

Diepolt vykonával funkci starosty Rakovníka od 16. prosince 1938. Dne 8. října 1941 byl zatčen při hromadném zatýkání sokolů. Nacisté ho odvlekli do Terezína a poté do Osvětimi, kde 23. června 1942 zemřel. Na rakovnickém hřbitově je kenotaf Františka a Karla Diepoltových.

V roce 1976 byla při domě povolena zděná garáž o jednom stání (půdorys 6,5 × 4,5 m), kolaudovaná až rozhodnutím Městského úřadu Rakovník z února 2023. Vila je v územním plánu města označena jako architektonicky významná stavba A 02.

Diepoltova vila navenek nepůsobí tak reprezentativně a experimentálně jako nedaleká Lexova. Nelze ji řadit k puristicko-funkcionalistické architektuře dvacátých let. Šárka Koukalová ji v edici Slavné vily zařazuje k dílům, která dál rozvíjela tradici kotěrovské architektury z doby před první světovou válkou — kombinací tradičnějších a modernějších prvků.

Typickým znakem Rösslerovy práce je jednoduchá, výrazně vysunutá obdélníková římsa. Stanový tvar střechy se sklonem 44° a tašková pálená krytina zůstaly zachovány i při pozdějších úpravách. V přízemí se uplatnilo režné cihelné zdivo, v patrech omítané plochy; 3. NP bylo členěno do obdélníků v okrovém odstínu.

Dům je volně stojící, zastavěná plocha 125,58 m². Pěší vstup vede lávkou v úrovni 2. NP ze severovýchodu, z ulice Františka Diepolta. Zahrada klesá k jihozápadu, k Štemberově ulici, kde stojí garáž. Terasa v úrovni 1. NP a balkon v 2. NP otevírají dům do zahrady — komfort celoročního bydlení, nikoli reprezentativní gesta.

Rösslerova tvorba se pohybovala od moderny k funkcionalismu. V Rakovníku zanechal i hudební pavilon v Čermákových sadech a vilu Na Spravedlnosti. Diepoltův dům obohatil tento soubor o střídmý městský typ: vilu, která má sloužit, ne se předvádět.

Jaroslav Rössler (14. 1. 1886 Plzeň – 27. 11. 1964 Praha) studoval u Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole a u Ohmanna na vídeňské Akademii. Před válkou se prosadil v Kladně (městské divadlo). V polovině dvacátých let navrhl v Rakovníku obytné domy ve Vrchlického ulici č.p. 55 a v Křivoklátě filiálku Rakovnické spořitelny č.p. 142.

K pozdějším dílům patří Dělnická úrazová pojišťovna v Holešovicích a palác Pražské peněžní burzy. Diepoltova vila je z této dráhy komorní odbočka: rodinný dům pro kolegu-učitele, v kraji, který Rössler znal.